Terezka Hájková je 17 leté děvče a život k ní od počátku nebyl moc přívětivý. Narodila se v listopadu 2003 v České Lípě společně se svým dvojčetem Helenkou. Již samotné těhotenství doprovázely komplikace, které měly za následek předčasný příchod děvčat na svět císařským řezem na 7 měsíci. Na rozdíl od Helenky, byla Terezka přiškrcena pupeční šňůrou. Bez prodlení byla obě novorozeňátka převezena do nemocnice v Ústí nad Labem, kde je uložili do inkubátorů. Maminka zůstala v péči lékařů v České Lípě a tatínek od ní dcerkám denně vozil mateřské mléko. Po pár týdnech bylo potřeba miminka opět převézt. Tentokrát byla letecky transportována do Liberecké nemocnice, kde pobyla dalších pár týdnů bez maminky. Po tomto odloučení byla rodina konečně spolu, všichni doma. Taťka, mamka, o dva roky starší sestra Kristýnka, Helenka i s Terezkou. Idylka netrvala dlouho. Již z prvních návštěv u pediatra byl patrný vývojový rozdíl mezi Terezkou a její sestrou. Zatímco Helenka zvedala hlavičku, přetáčela se ze strany na stranu a byla čilé prospívající miminko, Terezka byla jen stále ležící velmi drobné a plačtivé miminko. Tím začala cesta nekončících vyšetření a návštěv u odborníků po celé České republice. Ve 3 letech zněla diagnóza jasně. Dětská mozková obrna – spasticita horních a dolních končetin, neurologické onemocnění – epilepsie, mentální poškození. Terezka diagnózou nastoupila do rozjetého vlaku se zastávkami ortopedie, neurologie, rehabilitace, nemocnice Motol, lékaři, docenti, domácí rehabilitace, rehabilitační pobyty v Jánských lázních, kompenzační pomůcky, nadace, shánění finančních prostředků na doplatky speciálních kočárků a vozíků. Je to nikdy nekončící kolotoč. Dvojčatům bylo 12 let a Terezka byla plně závislá na asistenci a pomoc své maminky. V lednu 2015 zasáhla rodinu další nepřízeň osudu. Po těžké nemoci zemřela maminka a holky zůstali s tatínkem sami. Maminka, která tu pro všechny neustále byla, najednou nebyla. Přišla bolest a strach. Přicházely pocity, že se naše životy hroutí, jak papírové domečky z karet. Nyní je to 5 let, co maminka zemřela. Muselo přijít mnoho změn, aby se rodinná situace dala udržet v chodu. Tatínek musel skončil v práci, aby se mohl plně starat o sestry a o domácnost. Péče o Terezku zahrnuje oblékání, osobní hygienu, nakrmení i mobilní asistenci. Není to z žádného hlediska, ať už z hlediska fyzického, hlediska psychického, nebo hlediska finančního, lehká situace. Nicméně rodina se s tím musela poprat. Dnes pan Hájek Terezku denně vozí do speciální a praktické školy v České Lípě a na pravidelné rehabilitace. Školu Terezka navštěvuje od 7 let. Má individuální studijní plán a v rámci svých možností se učím psát, číst, počítat, kreslit, zpívat a spoustě novým užitečným dovednostem. Přes překážky a rány, co osud Terezce připravil je to slečna se smyslem pro humor, která má ráda své přátele nejen ze školy a veselé lidi kolem sebe.
Chtěla bych tímto poděkovat Janě Ullmannové, která po konzultaci s tatínkem vše sepsala. Peníze, které vybereme dáme rodině Hájkových, která je aktuálně nejvíce potřebuje na rehabilitační a kompenzační pomůcky.